Ač za mnou chodí velmi různorodí lidé s odlišnými přáními a potřebami, tak ve svém důsledku chtějí všichni jedno a to samé – chtějí být spokojení. Společně tedy hledáme jejich vlastní, osobitou a unikátní cestu, po které jít, aby mohli spokojenost zažívat. Spokojenost totiž není cíl, kterého bychom jednoho dne dosáhli, odškrtli si ji jako splněný úkol a tím měli vyřešeno. Spokojenost nelze vlastnit, nejde ji „mít“. Funguje v režimu „být“, tedy prožívat. A jak to tedy udělat, abychom zažívali v životě co nejvíce spokojených momentů? Půjdeme to společně prozkoumat.
Sebepoznání
Kde začít svoji cestu za spokojeností? No jasně, u sebe. Každá práce na sobě sama začíná u nás, abychom se poznali, abychom věděli, co máme a nemáme rádi. Abychom uměli říci naše potřeby aktuální i dlouhodobé, abychom včas poznali, když jsou překračovány naše hranice. Když se známe, je pro nás snadné říci, kdy jsme a nejsme spokojení. Tím máme půl cesty za spokojeností hotovou.
Koláč radosti a osobní baterka
Zkusíme si to prakticky. Na papír nakreslete velký kruh (jako koláč). Vepisujte heslovitě do něho vše, co vám dělá radost, co máte rádi, co vám dobíjí baterky. Patří tam různé činnosti (vaření, kreslení, běhání, sprchování), různé vztahy (s lidmi, zvířátky) a také místa. Mapujete kdy, kde a s kým jste spokojení.
Podobně funguje i metoda „osobní baterka“. Na papír si nakreslíte válec (jako baterku). Na horní okraj baterky si namalujete plus a na dolní okraj zase mínus. Do horní poloviny baterky bude patřit vše, co vám energii dává. Takže se to bude shodovat s koláčem radosti. V dolní polovině baterky bude navíc vepsáno vše, co nebo kdo vám energii bere.
Ať už se pustíte do kresby koláče nebo baterky, netlačte na sebe s vyplňováním. Napište, co vás zrovna napadne, a pak se k tomu vraťte za den, za týden, za měsíc. Berte to třeba jako objevnou plavbu za vaším vnitřním prostorem. A vždy když si uvědomíte „teď jsem spokojený/ spokojená!“, tak se sami sebe zeptejte: „a jak jsem to udělal/udělala?“. No a odpověď si zapíšete do koláče či baterky. To je poznávání sebe sama. Pokud chcete jít ještě o krok dál, tak doporučím vést si deník, kam budete zaznamenávat své myšlenky, emoce a situace, které emoce vyvolaly. S odstupem tak lépe uvidíte, co se ve vašem životě děje, co s čím souvisí, a hlavně co se ve vás odehrává. Uvidíte mapu svého vnitřního psychického prostoru!
No dobře, máme mapu. Stále však naše spokojenost může být zatím jen dílem náhodných momentů. Jak tedy mapu použít, vyznat se v ní, a tak získat manuál na svou vlastní spokojenost? Nejdříve si skočíme zase do praktického cvičení.
Co mám a nemám pod kontrolou
Na list papíru si doprostřed namalujte kolečko asi o velikosti grepu. Dovnitř kolečka nyní vepište vše, co máte ve svém životě pod kontrolou. Vně kolečka pak napište, co vše pod kontrolou nemáte. Až napíšete, cokoli vás napadne, vraťte se sem zpátky…
Vně kolečka je toho kupa, co nemáme pod kontrolou – počasí, cenu chleba, nálady a emoce druhých, chování druhých a tak dále. Naopak uvnitř kolečka toho vlastně moc není. Je tam naše chování, naše myšlenky, emoce a nálady. Nic víc nic míň. Chtěla jsem vám tím ukázat, že cesta za vlastní spokojeností vede jen přes to, co dokážete ovlivnit, a to je vaše myšlení a chování, které ovlivní vaše emoce, tedy prožitek spokojenosti.
Postavit svoji spokojenost na druhých lidech (nebo na počasí) by tak bylo jako hrát ruletu. Pro vás je to totiž naprosto neovlivnitelná náhoda, v jaké náladě lidé zrovna budou, když se s nimi potkáte. Protože to, že jsou na vás milí nebo nabručení, není o vás. Radši to znovu zopakuji. Za svoje emoce si každý můžeme sám! Možná druhé zrovna bolí záda, a proto jsou nabručení a možná je večer čeká rande, a proto jsou milí. My to nevíme. Stejně tak vy se rozhodujete, jak na druhé lidi budete reagovat. Protože to je něco, co máte pod kontrolou.
Vraťme se teď zpátky k naší mapě. Mělo by být teď pro vás jasnější, kterými cestami se vydat a co budou jen slepé uličky. Půjdeme takovou cestou, kde to ovlivníme. Podívejte se na své Koláče radosti či Osobní baterky. Co vše z toho, co jste si napsali, máte pod kontrolou? Bez milosti nyní vyškrtejte vše, co neovlivníte jako „spojená mamka, duha na obloze či levný benzín“. Možná to nyní prořídlo, ale to nevadí. Vezměte to jako misi, na které budete hledat, co vše můžete pro sebe udělat, aby vám bylo dobře.
Sebepéče
Je docela fajn to vzít pěkně od podlahy, tedy od základů a tím je pro nás naše fyzické tělo. Všímejte si, jaké signály vaše tělo vysílá. Dává vám tím najevo, co potřebujete. Pokud své tělo ignorujete, například tím, že potlačíte potřebu jíst, spát, jít na záchod, tak logicky bude vaše tělo frustrované a vy budete v mizerné náladě. Být v dobrém kontaktu se svým tělem, vnímat jeho signály a včas reagovat na jeho potřeby je jednou z důležitých ingrediencí naší spokojenosti.
Dobře se starat o svou tělesnou schránku (pravidelný spánkový režim, kvalitní strava, dostatek pohybu, pobyt venku v přírodě…) je něco, co máme pod kontrolou. Předcházíme tím frustraci. Dobíjíme si naše osobní baterky, takže pak máme více energie dělat co nás baví. A spalujeme tím i stres psychický.
Práce se stresem a nastavování hranic
Je jasné, že pod tlakem člověk spokojený nebude. Zároveň to neznamená, že každý stres přinese propad nálady. Tady nám jako kompas poslouží zase sebepoznání, tedy pozorování našich vlastních reakcí na různé situace. Potřebujeme totiž rozlišit, co je běžný každodenní stres, který nám neškodí a který ze sebe doma rychle spláchneme. A kdy se už zacyklíme do chronického stresu, kdy nás to trápí kudy chodíme, nespíme a stále se nám to točí v hlavě.
Pro zpracování běžného stresu nám postačí „zobnout si“ cokoli z našeho seznamu v Koláči radosti. Chronický stres ukazuje na hlubší problém, který většinou vyžaduje systémovou změnu. Většinou nejen změnu praktickou, třeba to, že změníte zaměstnání, ale především způsob, jakým přemýšlíte. Což už je docela „vyšší dívčí“ a vzít si na pomoc odborného průvodce není vůbec od věci.
Jde o to, naučit se pracovat se svými vlastními myšlenkami. Tedy mít natolik rozvinout všímavost, že si uvědomím, na co myslím. Být sám sobě pozorovatelem, umět poodstoupit a podívat se na dění v sobě s odstupem. Čímž získám prostor, čas a svobodu se rozhodnout, jak zareaguji, co řeknu a udělám, tak aby to bylo pro mě prospěšné, a tak jak to potřebuji.
Dlouhodobý, chronický stres znamená, že jsme zůstali moc dlouho v tom, co pro nás prospěšné není. Ale z nějakých důvodů jsme v této nevyhovující situaci zůstali. Potřebujeme zkoumat, co je za tím – náš strach, pocit nedostatečnosti, nízké sebevědomí… Abychom to mohli změnit a řekli „ne“ tomu, co nás vyčerpává. Abychom se naučili nastavovat si hranice. Dopředu upozorňuji, že tento proces se neobejde bez ztrát. Prosejí se hlavně vaše vztahy, aby zůstaly jen ty, které jsou zdravé a fungující. Protože jen takové vztahy vám mohou pomoci k vaší spokojenosti.
Sebepřijetí, sebeláska
Ovšem ten nejdůležitější vztah máte sami se sebou. Na ten se tedy musíme zaměřit v první řadě. Abychom nebojovali sami se sebou, ale přijali se takoví, jací jsme. Znamená to uznat, že už teď jsem dost dobrý / dobrá, i když se mi stávají chyby a cítím se někdy pod psa. Zároveň se nepřestaneme snažit být tou nejlepší možnou verzí sebe sama. Tohle se snadno řekne, ale převézt to do praxe je pořádná fuška. Proto se neostýchejte říci si o pomoc – odborníkovi.
Tady se dostáváme k jedné z nejpodstatnějších ingrediencí spokojenosti – váš pohled na sebe sama. Protože právě ve chvíli, kdy začnu být svým spojencem, kdy se přijmu a mám se rád, začínám pociťovat větší vnitřní klid. Není to proto, že by se něco změnilo kolem nás, že by se vše vyřešilo. Jak jsme si řekli, to často stejně nemáme pod kontrolou. Je to proto, že změna vyšla z nás, ze způsobu, jak přemýšlíme o sobě. Tím, že jsme začali vést se sebou laskavější vnitřní dialog.
Vděčnost a laskavost
Nakonec přidám ještě jednu přísadu pro spokojenost a tou je vděčnost. Všímat si toho, co funguje a nevidět jen to, co je špatně. Posunout se k více optimistickému nazírání na svět není zas tak těžké. Někomu vyhovuje vést si tzv. deník vděčnosti, do kterého každý večer zapisuje, za co je ten den vděčný. Tím vlastně trénuje svou všímavost k tomu, co se daří a zároveň se učí nebrat vše jako samozřejmost. Například to, že nám doma teče teplá voda a my si můžeme dát příjemnou sprchu. Budete překvapeni kolik příjemných „samozřejmostí“ během dne objevíte. Jakmile si je uvědomíte, šup s nimi na váš seznam Koláč radosti. Tyto drobnosti se mohou zdát zanedbatelné, ale v součtu mění způsob, jakým prožíváme vlastní život.
Nejde však o to, být stále pozitivní. Spíše je to o schopnosti umět se vrátit k vnitřní rovnováze = spokojenosti, i když se mi něco nepodaří, i když je někdo na mě naštvaný, i když něco ztratím nebo získám.
Cesta spokojeného života
Požádala jsem umělou inteligenci o shrnující desatero vycházející z mindfulness, zen buddhismu a moderní psychologie. Trochu dost jsem to musela upravit, ale je tady. Jasný a stručný přehled pro vaši inspiraci:
Zenový kompas spokojeného života
- Zastav se.
Dříve než zareaguješ, nadechni se a dej si odstup. - Přijmi okamžik takový, jaký je.
Přítomnost je jediný možný čas, ve kterém máš vliv. - Buď všímavý k tomu, co právě děláš.
A tak si můžeš vychutnat, každý okamžik svého života. - Pusť nálepky a hodnocení.
„Dobré“ a „špatné“ jsou často jen nedokončené příběhy, význam se ukáže až časem. - Zaměřuj se na to, co můžeš ovlivnit a pusť zbytek.
Protože klid začíná tam, kde končí potřeba mít všechno pod kontrolou. - Ber změnu jako přirozenou součást života, ne jako selhání.
Co proudí, žije a rozkvétá. - Uč se z bolesti, ale nedefinuj se jí.
Zkušenost formuje, ale neurčuje, kdo jsi. - Jednej pravdivě.
Ne tak, aby ses zalíbil, ale aby ses nezradil. - Pěstuj laskavost – k sobě i k druhým.
Vnitřní dialog určuje tón života. - Žij jednodušeji.
Méně věcí přináší do života jednoduchost, svobodu a klid
