Když odhalíte nevěru vašeho partnera nebo se provalí ta vaše, tak nastávají pro vztah krušné chvíle. Oba partneři balancují mezi rozhodnutím zda vztah zachránit nebo se rozejít, zda to má ještě smysl. Vyvstává spousta otázek. Dá se to vůbec ustát? Je možné obnovit důvěru? Neudělá to zase? Pojďme společně hledat odpovědi.
Horská dráha emocí a myšlenek
Když „to“ praskne, jsou oba partneři pod palbou svých emocí – vztek, strach, vina, lítost a další. Jejich nálady připomínají horskou dráhu. Nemůžou spát, ani jíst. Rovněž v práci se těžko soustředí. Ale hlavně mají neustále plnou hlavu myšlenek, které se tam točí stále dokola. Je to fakt na nic, totální marast.
Rozhodování
V takovémto emočně vypjatém stavu lidé jen ztěžka dělají rozumná rozhodnutí. Proto je nedělejte! Nepalte mosty, nehledejte konečné řešení, nerozhodujte se. Nedělejte ukvapené závěry, kterých byste později mohli litovat. Zároveň dělejte něco pro sebe.
Zdrojování
Jste v extrémně vyčerpávající životní situaci, a proto je potřeba se řádně zdrojovat. Jakýmkoli způsobem si dobíjejte baterky. Já vím, ono vám to teď nebude přinášet tu radost, co běžně. Ale stejně to dělejte. Zaměřujte se na své emoce, ať pro ně máte skrze své zdroje dobrý ventil.
Zase ty emoce
Ke slovu se hlásí hlavně vztek. Popřemýšlejte, kam byste ho mohli dobře vypustit. Hádka s partnerem, ani knokautování milence není dobrý ventil. Když vám to někdy ujede, to nevadí. Ale pokud má mít váš vztah šanci, tak říkejte a dělejte věci tak, abyste toho později nelitovali. Právě zdrojování vám umožní, mít své emoce a myšlenky aspoň trochu pod kontrolou.
Vedle vzteku s vámi bude smýkat také smutek a strach. Nestyďte se plakat, slzy jsou velmi léčivé. A že je to každý den? To je v této situaci normální, tak si to dovolte. Co se týká strachu, tady mohou pomoci vaši blízcí. Neznamená to, že s nimi budete probírat nevěru do podrobností. Ale můžete u nich nalézt podporu, ujištění a právě i bezpečí.
Nejistota a zmatek
Nevíte, jak to vše dopadne. Ztrácíte pevnou půdu pod nohama. Takže má velký smysl, obrátit se tam, kde je to pro vás v tu chvíli stabilní, kde vám to funguje, kde cítíte jistotu. Ať už jsou to vaši kamarádi, rodina, práce či koníčky. Zde je nutno zdůraznit, že zásadně nehledáme bezpečí u svých dětí (malých ani dospělých). Nepřísluší jim to a byla by to pro ně nepřiměřená zátěž.
Jak dlouho ještě
Pokud si myslíte, že nevěru vyřešíte za měsíc, tak vás zklamu. Trvá to nepoměrně déle. A to bez ohledu na to, zda se rozejdete nebo spolu zůstane. V hlavní roli jsou tu totiž emoce, duševní zranění, oboustranně narušená důvěra. Tito protagonisté nevyklízí jeviště rychle. První tři měsíce je vlastně pořád začátek. A dobře upracovat nevěru je otázka jednoho až dvou roků. Je to dlouhé, ale nebojte. Nebude vám celé dva roky tak mizerně, jak je vám teď.
Rychle je pomalu, pomalu je rychle
Otázka rychlosti je zásadní. Když budete na řešení tlačit, zvyšujete riziko unáhlených a ne vždy chtěných řešení. Naopak, když budete postupovat pozvolna s ohledem na potřeby, emoce a hlavně pocit bezpečí obou partnerů, máte velkou šanci se z toho dost dobře dostat. Záměrně neříkám, že to skončí „a žili spolu až do smrti“. Dost dobře zvládnutá nevěra, totiž může vyústit do oboustranné, přátelské a klidné dohody o rozchodu. S důrazem na slovo klidné. Protože to oceníte, zvláště pokud jste zároveň rodiči a musíte nadále spolu komunikovat kvůli dětem.
V čem může pomoci terapie
Párová terapie vám může pomoci celý proces zpomalit (a tím zrychlit), abyste se nevřítili rychlostí tryskáče do propasti. Může poskytnout bezpečný prostor pro postupné zpracovávání emocí a jejich odžívání. Později také nahlížení do historie vztahu na to, co nevěře předcházelo, jak oba partneři rozumí tomu, co se stalo a proč se to stalo. Což je nejlepší cesta i pro prevenci krizí do budoucna.
Tlustá čára a kostlivci
Pokud se ptáte, zda je to vážně nutné, hrabat se v minulosti a jestli by náhodou nešlo udělat prostě tlustou čáru a jít dál? Tak bohužel nešlo. Ti, kdo to zkusili, ví, že to z dlouhodobého hlediska nefunguje. Pokud chceme jít dál beze strachu, že na nás v nestřeženém okamžiku vykouknout kostlivci ze skříně či z pod koberce, tak je nezbytné obrátit svou pozornost nejdříve do sebe. Ptát se sám sebe, jak to mám. A pak vstupovat do dialogu s druhým a vzájemně sdílet své myšlenky, potřeby, emoce. Je to náročné, nepříjemné, bolavé, ale taková je POCTIVÁ CESTA Z KRIZE.
